V minulém článku jsme vám vyprávěly příběh o velké bedně plné knih, která k nám před loňskými letními tábory dorazila od nakladatelství Grada.
Dnes bychom vás rády vzaly o krok dál. Přímo mezi děti. Mezi bosé nohy v ranní trávě, vůni bylinek, šustění stránek pod korunou starého ořešáku a chvíle, kdy se kniha stává stejně přirozenou součástí dne jako košík na bylinky, dřevěná bedýnka na poklady nebo batůžek na cestu do lesa.
Naše zahrada je největší učebnicí. Knihy jsou jejím průvodcem.
Na našich příměstských táborech málokdy uslyšíte větu: „Tak děti, otevřete si knihu na straně…“
Mnohem častěji zazní: „Pojďte se podívat, co jsme právě našli.“
A teprve potom se otevřou knihy. Někdy děti přiběhnou s listem, který je něčím zaujal. Jindy přinesou zvláštní květ nebo pírko. A občas je to přesně naopak. Nejprve společně listujeme knihou a děti si samy vyberou, co by chtěly v zahradě nebo v lese objevit.
Nemusíme je přemlouvat. Stačí probudit jejich zvědavost. A ta už je vede sama.
Když nás překvapil kosák s bílou tvářičkou
Jedno dopoledne jsme na zahradě pozorovali kosáka, který se urputně snažil vytáhnout z hlíny žížalu.
Najednou se ozvalo: „On je nějaký divný!“ Děti si všimly, že měl jednu stranu hlavičky téměř celou bílou.
Byl to opravdu kos? Nebo nějaký jiný pták? Místo rychlé odpovědi přišlo společné pátrání. Otevřeli jsme knihu o ptácích a začali porovnávat fotografie, znaky i popisy. A opravdu. Byl to kos. Jen trochu výjimečný.
Právě takové okamžiky máme nejraději. Děti totiž pochopí, že kniha není jen něco, co se čte. Je to průvodce, ke kterému se mohou vracet pokaždé, když chtějí světu kolem sebe lépe porozumět.
Zahrada jako bylinková laboratoř
Jednoho dne dostala každá skupinka děvčat jednoduchý úkol. Vybrat si v knize několik bylinek a zjistit o nich co nejvíce.
Kdy kvetou? Podle čeho je poznáme? Budeme je hledat podle květu, nebo podle listů?
A pak se knihy zavřely. Vyrazili jsme do zahrady. Najednou se všechno zpomalilo. Děti klečely v trávě, porovnávaly tvary listů, vracely se ke knize, znovu hledaly drobné rozdíly a zase se rozběhly mezi záhony. Je tak důležité dopřát dětem čas. Čas se dívat, přemýšlet, objevovat. Nespěchat.
Když jim ho dopřejeme, začnou si všímat věcí, které bychom ve spěchu snadno přehlédli. Třeba i obyčejného čtyřlístku. A nebo zjistí, že ptačinec není plevel, ale chutná a zdravá bylinka, ze které se dá připravit skvělá pomazánka.
Pod starým ořechem sedí malí rytíři
Každý tábor má své oblíbené místo. Kluci mají bunkr z dek pod starým ořechem. nebo hnízdí přímo v jeho koruně.
Tam odpočívají, plánují další dobrodružství a často si mezi sebou listují knihou o práci se dřevem. Ukazují si nářadí. Předhánějí se, kdo pozná víc pil, dlát nebo hoblíků. A pak přijde chvíle, kdy jim náš průvodce svěří opravdové nářadí.
Máme moc rádi ten okamžik. Jako by nám ti malí rytíři během několika minut trochu dospěli. Najednou se zklidní. Soustředí se. Vzájemně si pomáhají. Respektují nářadí i jeden druhého. A z obyčejného prkénka se postupně rodí něco, na co mohou být opravdu hrdí.
Knihy, které inspirují
Knihy nás ale neprovázejí jen při objevování přírody. Jsou také velkou inspirací při tvoření. S holčičkami velmi rády vaříme z toho, co nám právě nabízí zahrada. Společně hledáme v knihách recepty, povídáme si o chutích a vůních bylinek a pak si vytvoříme vlastní sirup, bylinkovou limonádu nebo jinou dobrotu, o kterou se nakonec rozdělíme se všemi ostatními. Nebo se pustíme do měsíčkové mastičky či koupelové emulze z třezalky.
Jindy se děti inspirují výtvarnými knihami. Někdo objeví techniku, kterou ještě nikdy nezkusil. Jiný přijde s vlastním nápadem a společně hledáme cestu, jak ho uskutečnit.
Máme připravený metodický plán každého tábora. Ale stejně důležitý prostor necháváme dětské fantazii. Protože právě tehdy vznikají ty nejkrásnější nápady.
Když se po obědě celý tábor ztiší
Po obědě přichází chvíle odpočinku. Někdo usne, hlavně ti nejmenší. Někdo si lehne do trávy. A mnoho dětí sáhne po knize. Starší čtou mladším. Ti nejmenší si dlouhé minuty prohlížejí ilustrace. Nikdo je nenutí. Nemusíme říkat: „Teď budeme číst.“ Ke knihám si cestu nacházejí samy.
Naše průvodkyně Nikola Korbajová to vystihla naprosto krásně:
„Knihy vnímáme jako důležitou součást našich programů pro děti. Učíme se z přírody, pozorujeme ji, poznáváme, sbíráme to, co pro nás stvořila, a celé to bohatství dál zpracováváme a tvoříme z těchto darů. Knihy jsou našimi velkými pomocníky. Děti si informace z knih nehledají proto, že musí, ale proto, že chtějí. Když si samy propojí to, co vidí venku, s tím, co najdou v knize, vzniká úplně jiný druh učení. Je přirozený, zapamatovatelný a hlavně jejich vlastní.“
Právě v této větě je ukryto všechno. Knihy nejsou cílem. Jsou cestou.
Léto plné příběhů
Když se dnes ohlédneme za uplynulým rokem, uvědomujeme si jednu krásnou věc. Knihy od Grady se nestaly doplňkem našich táborů. Staly se jejich přirozenou součástí. Provázely děti při hledání odpovědí, při tvoření, při odpočinku i při obyčejném pozorování života kolem nás.
Vzpomínky na léto, jsou o maličkostech, které v nás zanechají silný pocit klidu, bezpečí a radosti. Je to čas, kdy bylo možné bosky běhat po zahradě, najít čtyřlístek, objevit zvláštního kosáka, vyrobit první dřevěný výrobek nebo si jen v tichu pod stromem otevřít knihu s kamarádkou a nechat pracovat vlastní fantazii.
Věříme, že právě takové okamžiky si děti odnášejí do života nejdéle.
A právě proto vás v příštím článku vezmeme ještě o krok blíž. My jsme totiž dostaly ten krásný dar, že jsme si mohly vybrat z široké nabídky titulů od Grady. A to vám bylo něco — najednou nekonečné možnosti, ve kterých jsme hledaly knihy, které budou s dětmi skutečně pracovat. Provedeme vás tím, jak jsme nad knihami a jejich výběrem přemýšlely, co má každá kniha dětem přinést, jaký prostor jim otevírá a proč pro nás nebyla žádná z nich náhodnou volbou.
A možná vás inspirujeme k doplnění vaší knihovny o tituly, které mohou dětem přinést nový způsob vnímání světa — pomalejší, všímavější a plný drobných objevů, které se v dětském prožívání mění v silné zážitky.