VI. pilíř hojnosti podle Slovanů: Životní prostor
Krásný den všem, prožíváme spolu báječných měsíců, kdy se blíže a hlouběji budeme zabývat pilíři hojnosti podle našich předků – Slovanů.
Než se pustíte do článku, podívejte se nejprve na úvodní video k tomuto pilíři.
Jak už víme, naši předkové se od malička vnímali jako součást mnohem většího celku – RODu. ROD žil v pospolitosti a úctě. Protože naši předci Slované věděli, že se ve svých jednotlivých životech vracíme do stejných okruhů duší, jen v různých rolích. Proto utvářeli svůj prostor jako rodový statek, na který se vraceli v dalším vtělení, a mohli tak pokračovat nejen ve zdokonalování prostoru kolem sebe, ale i ve zdokonalování sebe sama. A my už víme, že kon zdokonalování je nejvyšší kon vesmíru. Člověk byl pevnou součástí přírody. Věděl, že příroda mu dává obživu, poskytuje mu čistou vodu na pití a čistý vzduch na dýchání. Věděl, že když si otráví vodu ve své studni, zemře on i jeho rod. V současné době, kdy jsme zvyklí, že otočíme knoflíkem a ze vzdáleného zdroje k nám proudí teplo nebo světlo, nebo otočíme kohoutkem a teče teplá voda, jsme poněkud zapomněli na nutnost spojení s přírodou. A na obnovu její původní čistoty.
Člověk, který mohl obývat svůj prostor v komunitě, kde i další měli svůj prostor lásky, byl velmi soběstačný. A nebylo možné ho zmanipulovat k něčemu, co šlo proti lidskosti samé. Falešná historie nás učí, že po většinu lidských dějin byl člověk nešťastným otrokem, který se v neustálém plahočení a namáhání snažil přežít každý den. Dějiny ale ukazují něco zcela jiného. Čím více byl člověk ve spojení s přírodou a se svým místem, tím naplněnější a šťastnější život mohl žít.
Vše bylo jednoduché, stačilo najít ten správný kus půdy a usadit se na něm se svým RODem. V knihách Anastasie se dozvídáme, že nový dům pro mladou rodinu vznikl za pomoci celé komunity za pouhé tři dny. A zahrada pro mladý pár byla založena dokonce během několika málo hodin. Kdybychom to sami nezažili na vlastní kůži při zakládání našeho komunitního sadu, asi bychom tomu nechtěli věřit. A celé toto vyprávění Anastasie bychom považovali sice za krásnou, ale vymyšlenou pohádku. Protože nám vlastní praxe ukázala, že je možné za několik hodin vysadit více než 80 stromů a keřů a postavit 500 bm oplocení kolem sadu, víme, že Anastasie popisuje opravdu realitu našich předků, kterou bychom měli opět obnovit.
A potvrzuje nám také pravdivý příběh z Altaje, kdy jeden muž jménem Jurij Kvasov řekl: „Všichni kácí, ale já budu sázet.“ A vysadil na okraji své vesnice Ustjanka 4500 stromů. Tento muž není lesníkem a není zapojen do žádných ekologických organizací, prostě rok za rokem sázel sosny, jedle, lísky, duby, lípy. Není to nádhera?
Anastasia píše o tajemství hektaru. Což je malý kousek Matky Země, za který by měl člověk se svou rodinou převzít zodpovědnost. Proč je pro drtivou většinu z nás hektar nedostupný? Současná odborná veřejnost vydefinovala velikost pozemku pro současnou rodinu kolem 800 m2, a dokonce někdy i podstatně méně! Je to proto, že naše morální úroveň nám ještě neumožňuje dosáhnout velikosti hektaru. Než naplníme vizi Anastasie, zažijeme pravděpodobně přechodné období, kdy budeme obývat třetinu až polovinu hektaru jako svůj prostor pro život. Ale i na mnohem menším kousku můžeme začít objevovat tajemství hektaru a předávat ho dalším generacím. První krok, který musíme udělat, je převzít plnou odpovědnost za místo, které chceme zdokonalovat.
Děkujte každý den za všechno, co v životě máte. Tímto způsobem utváříte kolem sebe prostor pro ještě větší tvoření, radost, lásku, zdraví a rozkvět. Protože my se chceme stále zdokonalovat, my jsme Slované!
P.S. Dnes je 23. července a v tento den podle Anastasie slaví Den zahrádkářů a tak jsem si pro vás připravili výňatek z knihy Vladimíra Megreho. Všechny knihy ke koupi najdete zde.
SVÁTEK ZAHRÁDKÁŘŮ
KAPITOLA DEN ZAHRÁDKÁŘŮ A SVÁTEK CELÉ ZEMĚ , str. 62 – 65
… „Prosíme zavést svátek zahrádkářů, ale kolikátého?“
„Třiadvacátého července.“
… „Ať v tento den se Rusko vzbudí za úsvitu. Všichni lidé s rodinami, přáteli a také samotní vyjdou na zem a postaví se na ni bosýma nohama. Ti, kteří mají své malinké zahrádky, kde vlastnoručně pěstují plody, ať první slunečné paprsek uvítají mezi svými rostlinami. Dotknou se každého druhu. Až sluníčko vyjde, ať utrhnou z každého druhu jeden plod a snědí jej. A víc ať už dopoledne nejí. Uklidí své zahrádky. Ať každý popřemýšlí o životě, v čem je jeho radost a předurčení. Ať každý vzpomene na své blízké a přátelé s láskou. Vzpomene na to, proč rostou jeho rostlinky, a každé ať dá její předurčení. A dopoledne ať si každý najde hodinu na osamocení. Nezáleží na tom, kde a jak, ale určitě aby byl sám. Alespoň jednu hodinu zkusit se podívat sám do sebe. V poledne ať se sejde celé příbuzenstvo. Ti co žijí spolu a ti, co přijedou z daleka. Oběd ať je připraven z toho, co zrodila země v této době. Ať každý dá na stůl to, co si budou přát jeho srdce a duše. A všichni členové rodiny se podívají do očí jeden druhému s láskou. A ať nejstarší spolu s tím nejmladším požehnají stolu. Ať zní u stolu klidný rozhovor. O dobrých věcech a o těch, kdo se nachází vedle.“
Obrazy, které Anastasia popisovala, se rýsovaly neobyčejně jasně. Já jsem cítil, jako když také sedím u stolu a kolem lidé. Nadchl jsem se pro svátek, uvěřil jsem v něj, nebo spíš jsem se zachoval, jako by už byl, a dodal: „Je třeba pronést přípitek před obědem. Zvednout sklenice. Připít si na Zemi, na Lásku.“ A zdálo se mi, že už držím v ruce sklenici.
A ona najednou: „Vladimíre, ať na stole nebude té opojné otravy.“
Z mých rukou zmizela sklenice. A celý obraz svátku zmizel také.
„Anastasie, přestaň! Nekaz svátek!“
„No, když chceš ať je na stole víno, ale je třeba jej pít malinkými doušky.“
„Tak dobře, budiž víno. Aby se hned neměnily zvyky. A co budeme dělat po obědě?“
„Ať se lidé vrátí do měst. Ať vezou v košíčcích plody, sebrané na své zahrádce, a nabídnou těm, kdo je nemají. Ó, kolik pozitivních emocí bude v tento den! Zničí hodně lidských nemocí. Ty nemoci, co předpovídaly člověku smrt, i ty, co se nedaly vyléčit po dlouhou dobu. Ať ten, kdo je těžce nebo lehce nemocný, uvítá v tento den proud lidí, co se vrátí ze svých pozemků. Paprsky Lásky, Dobra a přivezené plody vyléčí a zničí nemoci. Podívej se! Podívej! Nádraží. Proud lidí s barevnými košíčky. Podívej se, jak lidské oči září klidem a dobrem.“
CVIČENÍ NA ZÁVĚR
Postupně si skrze našich šest pilířů hojnosti podle Slovanů představíme 16 kónů Slovanů.
Ke každému kónu jsme vám navíc připravili otázku. Zkuste si na všechny otázky odpověď a pokud to tak budete cítit, KONejte.
Kon seberučení
V tobě je soustředěný celý Vesmír. Určuješ si, kdo jsi, co chceš a s kým chceš tvořit svůj život. Máš právo tvořit něco krásného a pro celek prospěšného. Máš právo být laskavý a milovat život. Máš právo být šťastný a těšit se z maličkostí.
Čím jsi výjimečný?
Kon podobnosti (rezonance)
Co v hloubce i navenek projevuješ, to k sobě přitahuješ. Jaké myšlenky máš, taková realita se ti zhmotní.
Hledej krásné povahové rysy u druhých lidí, dokážeš to?
Kon znovuzrození (reinkarnace)
Všechno, co se ti v životě děje, jsou zkoušky, které ti umožňují dostat se na vyšší úroveň. Žij tak, aby tě tyto zkoušky vždy činily lepším a laskavějším k sobě i druhým. Každé ráno vnímej jako své nové další zrození.
Dokážeš odpustit vše špatné, co bylo dosud? Druhým? Sobě? A začít z nového znovuzrození?
Kon karmy
Karma tě netrestá, ona tě učí a pomáhá ti růst. Co zaseješ, to sklidíš. Snaž se být lepším, než jsi byl včera.
Jak by se rozjasnil tvůj život, kdybys pochopil, že vše, co se ti děje, je vlastně darem pro tebe?
Všimli jste si naší otázky ve videu? Co jsou to rodové statky nové doby?
Nejprve si řekneme, co to není. Určitě to není grunt, dřina, povinnost, které obětuji své osobní štěstí. Rodový statek je místo, které promlouvá k mému srdci. Nemusí být nutně krásné, ale něčím mě přitahuje a volá, a zejména otvírá mou zodpovědnost. Najednou pocítím, že právě tohle místo chci zdokonalit a stvořit v něm ten nejlepší domov pro mě, moje potomstvo a budoucí generace. Chcete-li vědět víc, určitě si přečtěte knihy o Anastasii od Vladimíra Megreho.
Právě jsme dokončili poslední pilíř hojnosti. Teď už víme, jak je důležité kultivovat všechny oblasti našeho života. Chápeme, že neexistujeme tady jen za sebe a pro sebe, ale fungujeme ve vztazích. To ovšem nevylučuje osobní zodpovědnost za své myšlenky a činy. Stojíme na samém začátku nové krásné reality. Rychlost a úspěšnost zhmotnění nových dějin lidstva, nového způsobu života, je především na nás. Záleží, jak pochopíme, co je opravdu důležité v této době dělat. Není to o hrdinství, které uvidí celý svět, ale je to o maličkostech, které způsobí lavinu, lavinu tmy, nebo lavinu světla.
Očkovat, nebo neočkovat
Vzdát se zodpovědnosti za své zdraví, nebo ji převzít plně do svých rukou
Podporovat odchylku, nebo upevňovat zdravou rodinu
Máte pocit, že to je banalita? Ne, v této době je to opravdu skutečné hrdinství. Jeden každý člověk, který dokáže ochránit sebe a své děti, tím, že se bude každý den správně rozhodovat, je jako malý nenápadný pramínek, který je zdánlivě osamocený a nedůležitý, ale věřte, že jednoho dne (a už je to blízko) se všechny tyto pramínky potkají a společně se protkají do jedné mohutné řeky, která ponese život do širokého prostranství.
Až se opravdu setkáme, tehdy naplno vyzní síla slovanství a my si uvědomíme, kdo jsme a co dokážeme. Pojďme se spojovat, pojďme spolupracovat, pojďme tvořit překrásné budoucí pro nás a naše děti. Připojme se k lásce, protože láska tvoří a už to nejde zastavit.
Líbily se vám naše články, chcete čerpat víc istinných (pravdivých) informací? Sledujte jako my Slovanské noviny, Youtube kanál Zlatá éra a prostudujte si webové stránky SPDR.sk.